Pupendo

O pořadu

Tragikomedie ČR (2003). Poselství budoucím generacím. Kultovní vyprávění o neobyčejné každodennosti dvou rozdílných rodin z osmdesátých let minulého století. Dvě rodiny přežívají dobu totality, plnou podivností a paradoxů, jedna v nemilosti režimu, druhá v urputné snaze uchovat si jeho přízeň. Akademický sochař Bedřich Mára bydlí se svou ženou Alenou a dvěma syny, Matějem a Bobšem, v malém činžovním bytě na pražském nábřeží. Před lety musel z politických důvodů opustit místo na pražské Akademii a žije na okraji společnosti, zájmu i lukrativních zakázek. Vyškrtli ho ze Svazu výtvarných umělců, nemůže vystavovat a je odsunut k osamělému rozjímání u rybářského prutu. Naproti tomu rodina ředitele základní školy Míly Břečky a jeho ambiciózní ženy Madgy bez potíží proplouvá úskalími doby s typickou přetvářkou i přiznávanou lží. Ve filmovém vyprávění autorského týmu Pelíšků a Musíme si pomáhat se opět přeneseme v čase, tentokrát těsně před orwellovský rok 1984. Do časů, kdy historie v Čechách odplývala pomalu jako kalná voda řeky Vltavy, která obtéká periferní pražský Libeňský ostrov, sídlo hrdinů příběhu. Do doby, kdy ovzduší lehce zavánělo zatuchlinou, podobně jako slepá ramena a zátočiny téhle středoevropské řeky. Ocitáme se v době, kdy generaci pražského jara 1968, pamatující záchvěv násilně přetržené svobody, protéká život mezi prsty jako líně plynoucí říční tok, který zanáší dávné iluze naplaveninami a bahnem...