Poslední dny Pompejí (1)
Po krátkém úvodu se přidáváme k Bettany Hughesové, která navštěvuje Pompeje. Líčí, jak 24. října 79 explodoval Vesuv a místo včetně obyvatel pohřbil pod silnou vrstvu popela, kamene. Síla exploze byla mocnější než při atomové bombě. Pompeje byly tržním městem, 2 dny před explozí ráno začínal klasický den. V pompejské pekárně bylo rušno, ale město pociťovalo otřesy a objevovaly se praskliny na domech. Raksha Daveová prochází luxusní sídlo movitého Tiberia Vera, měl tu fontánu, soukromé lázně, jídelnu, také jakýsi sexuální pokoj. Bettany pak líčí, jak asi probíhalo poledne na hlavní třídě- třídě hojnosti. S archeologem prochází termopolium – středomořský fastfood. Takových vývařoven bylo v Pompejích asi 100. John Sergeant vyráží do Neapole, která v mnohém Pompeje připomíná. Jde po hlavní třídě mezi bytovými domy, mezi rychlými občerstveními. Neapol exploze přečkala, Pompeje na druhé straně Vesuvu to štěstí neměly. Raksha navštěvuje sledovací centrum, nyní je Vesuv dokonale monitorován. V roce 79 byla celá sopka zarostlá zelení, nevypadala nebezpečně a lidé věřili, že jde pouze o zemětřesení. Bettany představuje odlitky z Pompejí, jsou to těla pokrytá kamenem, popelem, což uvnitř vytvořilo jakousi schránku. Těla pak uvnitř shnila a prázdnotu vyplnili sádrou. Nyní máme to privilegium do dvou ze 103 odlitků nahlédnout pomocí CT. První to bude „Maur“, možná africký otrok či dokonce gladiátor. Nalezen byl s železnou tyčí. Druhý je zřejmě muž, který byl součástí skupiny, prchající skrze bránu Pompejí. Tým odváží odlitky do nemocnice, my zatím míříme za archeology. Raksha vstupuje do komplexu budov, který byl objeven již roku 1915. Poničila je válka i sesuv půdy, archeologové ale odhalují budovy nadále a pomalu odkrývají fresky. Zadní budovy patří k jedněm z nejnověji odhalených, uvnitř jsou amfory a další velké nádoby- dokonale zachovalé! Bettany vstupuje do hrobky s freskami, jsou na nich výjevy z života bohatého majitele. Je tu i jeden výjev z gladiátorského souboje. I dva dny před erupcí se možná odpoledne odehrávaly gladiátorské hry, Bettany s Rakshou vstupují do arény. Líčí, co se tu dělo, filmy to úplně nevystihují. Po zápasech odnášeli otroci zbohatlíky domů- do palácových domů. Do jednoho ze sídel Bettany vstoupí, aby si udělala představu, jak mohl probíhat večer. Bohatou rodinu obsluhovali otroci, když večeřeli pod širým nebem u svého malého vodopádu, ležíce na matracích a polštářích. Co asi jedli zjišťuje Raksha v pompejské výzkumné laboratoři. Ve sbírce je např. i bochník chleba, další tradiční ingredience se pokusí v Neapoli na trhu pořídit John. Shání koriandr, kmín, mrkev, býčí varlata. Připomíná také, že některé pro nás typické italské ingredience tehdy neměli- např. těstoviny nebo rajčata. Vracíme se do nemocnice, kde odlitky přenáší z vozů do CT. Jednu část „Maura“ musí vynechat- má roztažené ruce a nevejde se do stroje. John jde do specializované restaurace na slavnostní římskou hostinu, nahlédne do kuchyně, převlékne se a poté už jsou mu přinášeny chody. Na všem si pochutná, dokonce i na varlatech. CT přináší úžasné výsledky, prvně prohlíží prchajícího muže. Uvnitř jsou zřejmé kosti, podle pánevní kosti jde navíc nejspíše o ženu. „Maur“ je jistě muž, avšak jen cca 15letý mladík. Nejde tedy o žádného drsného gladiátora, nýbrž chlapce. Novými poznatky, odpočtem posledních 24 hodin do exploze a upoutávkou na další díl epizoda končí. Britský dokumentární seriál (2017)
Více informacíO pořadu
Po krátkém úvodu se přidáváme k Bettany Hughesové, která navštěvuje Pompeje. Líčí, jak 24. října 79 explodoval Vesuv a místo včetně obyvatel pohřbil pod silnou vrstvu popela, kamene. Síla exploze byla mocnější než při atomové bombě. Pompeje byly tržním městem, 2 dny před explozí ráno začínal klasický den. V pompejské pekárně bylo rušno, ale město pociťovalo otřesy a objevovaly se praskliny na domech. Raksha Daveová prochází luxusní sídlo movitého Tiberia Vera, měl tu fontánu, soukromé lázně, jídelnu, také jakýsi sexuální pokoj. Bettany pak líčí, jak asi probíhalo poledne na hlavní třídě- třídě hojnosti. S archeologem prochází termopolium – středomořský fastfood. Takových vývařoven bylo v Pompejích asi 100. John Sergeant vyráží do Neapole, která v mnohém Pompeje připomíná. Jde po hlavní třídě mezi bytovými domy, mezi rychlými občerstveními. Neapol exploze přečkala, Pompeje na druhé straně Vesuvu to štěstí neměly. Raksha navštěvuje sledovací centrum, nyní je Vesuv dokonale monitorován. V roce 79 byla celá sopka zarostlá zelení, nevypadala nebezpečně a lidé věřili, že jde pouze o zemětřesení. Bettany představuje odlitky z Pompejí, jsou to těla pokrytá kamenem, popelem, což uvnitř vytvořilo jakousi schránku. Těla pak uvnitř shnila a prázdnotu vyplnili sádrou. Nyní máme to privilegium do dvou ze 103 odlitků nahlédnout pomocí CT. První to bude „Maur“, možná africký otrok či dokonce gladiátor. Nalezen byl s železnou tyčí. Druhý je zřejmě muž, který byl součástí skupiny, prchající skrze bránu Pompejí. Tým odváží odlitky do nemocnice, my zatím míříme za archeology. Raksha vstupuje do komplexu budov, který byl objeven již roku 1915. Poničila je válka i sesuv půdy, archeologové ale odhalují budovy nadále a pomalu odkrývají fresky. Zadní budovy patří k jedněm z nejnověji odhalených, uvnitř jsou amfory a další velké nádoby- dokonale zachovalé! Bettany vstupuje do hrobky s freskami, jsou na nich výjevy z života bohatého majitele. Je tu i jeden výjev z gladiátorského souboje. I dva dny před erupcí se možná odpoledne odehrávaly gladiátorské hry, Bettany s Rakshou vstupují do arény. Líčí, co se tu dělo, filmy to úplně nevystihují. Po zápasech odnášeli otroci zbohatlíky domů- do palácových domů. Do jednoho ze sídel Bettany vstoupí, aby si udělala představu, jak mohl probíhat večer. Bohatou rodinu obsluhovali otroci, když večeřeli pod širým nebem u svého malého vodopádu, ležíce na matracích a polštářích. Co asi jedli zjišťuje Raksha v pompejské výzkumné laboratoři. Ve sbírce je např. i bochník chleba, další tradiční ingredience se pokusí v Neapoli na trhu pořídit John. Shání koriandr, kmín, mrkev, býčí varlata. Připomíná také, že některé pro nás typické italské ingredience tehdy neměli- např. těstoviny nebo rajčata. Vracíme se do nemocnice, kde odlitky přenáší z vozů do CT. Jednu část „Maura“ musí vynechat- má roztažené ruce a nevejde se do stroje. John jde do specializované restaurace na slavnostní římskou hostinu, nahlédne do kuchyně, převlékne se a poté už jsou mu přinášeny chody. Na všem si pochutná, dokonce i na varlatech. CT přináší úžasné výsledky, prvně prohlíží prchajícího muže. Uvnitř jsou zřejmé kosti, podle pánevní kosti jde navíc nejspíše o ženu. „Maur“ je jistě muž, avšak jen cca 15letý mladík. Nejde tedy o žádného drsného gladiátora, nýbrž chlapce. Novými poznatky, odpočtem posledních 24 hodin do exploze a upoutávkou na další díl epizoda končí. Britský dokumentární seriál (2017)