sk
Časoprostor VIII (5)
Dokážeme zjistit, jak velký je vesmír? Dokážeme ho změřit? Jen těžko, samozřejmě se o to vědci pokoušejí, používají matematiku, fyziku a další vědecké disciplíny. Pochopit, jak velký je vesmír a z čeho je složený a také co ho vlastně rozpohybovalo, se pokoušeli lidé od nepaměti. Jak se rozpíná a proč? Dnes už máme jasněji, prostor se rozpíná, galaxie se od sebe vzdalují, a jejich světlo se vzdáleností mění po spektru. To je pro člověka dnes naprosto zásadní informace, protože pomocí světelného spektra dokážeme odhadnout, jak moc vzdálené jsou galaxie od sebe a jak jsou tedy i staré. Můžeme pozorovat reliktní záření, které také napoví hodně o tom, jak vesmír poznávat a měřit. Zatím jsme se dostali k rychlosti světla jako zásadní referenční měřítko. To se nikdy nemění a je naprosto určující pro celý vesmír. K Zemi se blíží spoustu různých vln a záření, která musí vědci rozklíčovat, odfiltrovat všechen šum a získat informace, které je zajímají. Například rozložení hmoty v čase a prostoru. V posledních letech si vědci oblíbily gravitační vlny, pomocí kterých se také dá určovat vzdálenosti ve vesmíru. Je tolik možností, dnes mají vědci k dispozici mnoho metodik a způsobů, ovšem i tak zůstávají zásadní otázky nezodpovědné. Měřit se ale dá kde co, třeba vzdálenosti, energie a stáří. Vědcům ale stále něco podstatného uniká, protože stále nevědí, jak vypadaly první okamžiky vesmíru a nemohou to zatím spolehlivě zachytit. Ukazuje se, že vesmír je ve skutečnosti mnohem starší, než si lidé mysleli. Detaily ale stále unikají a je třeba se ještě hodně snažit. Raný vesmír se musel chovat zcela jinak, než si zatím představujeme, byl mnohem hustší a rychlejší a živější. Mnoho otázek je ale stále otevřených.
Viac informáciíEpizódy
Prostoročas - Séria 8
Časoprostor VIII (3)
V dnešním dílu se podíváme, k čemu všemu se družice využívají i zneužívají. Uvidíme, co vše se dá z dat jimi získaných odvodit. Některé firmy se zabývají interpretací dat pro různé konkrétní účely. Německý dokumentární seriál (2025)
Časoprostor VIII (4)
Uhlík, prvek, který dokáže tvořit zajímavé spojení. Je zásadní pro život a formu ve vesmíru. Nejkrásnější projev je v podobě diamantu. To je čistý průzračný uhlík. Dokáže vytvářet velmi složité molekuly, a proto je nejdůležitějším prvkem naší biosféry. Je velmi reaktivní a nachází se téměř ve všech sloučeninách. Vědci postupem času zjistili, že uhlík se spojuje ve vesmíru a tvoří velmi složité sloučeniny. Ve vesmíru jsou tedy k dispozici a bude to tak velmi dlouho. Představme si fotbalový sešívaný míč, přesně tak se spojuje také uhlík. Téměř dokonalý materiál pro složité struktury. Vědci přicházejí s neuvěřitelnými teoretickými využitími uhlíku. Například grafen, který by mohl velmi dobře posloužit v každodenním životě člověka. Z uhlíku by mohl být také vesmírný výtah, který by tvořila vlákna uhlíku. Vše je ale zatím pouze v teoretické rovině. Na převedení do reality si ještě budeme muset počkat. Směrem k uhlíku se také ubírají úvahy o tom, jak vznikl život, těla živočichů a pak i lidí. Uhlík je totiž základní stavební prvek, ale nevíme, jak se složité molekuly mění v ty úplně nejzákladnější části s názvem RNA. V planetárních mlhovinách už musely být součástí, v prachových částicích, ze kterých se tvořily planety. Ale vědci stále neví, jak se to vše mohlo zformovat do metabolismu, do života a jeho bujení a fungování. Tady si zatím vědci lámou hlavu. Je také možné, že život na Zemi je tak výjimečný, že ho ve vesmíru zřejmě nebude mnoho, možná vůbec. Ale to by bylo příliš troufalé tvrdit, že nikde ve vesmíru už není další život. Přechod od neživé k živé hmotě se na Zemi udál velmi dávno, pravděpodobně už se nebude opakovat. Ale některé biomarkery chtějí vědci pozorovat ve Vesmíru, pravděpodobně by nebyl ve stejné podobě, jako ho známe na zemi, ale některé látky a sloučeniny mohou napovídat, že na planetě probíhá proces, který by mohl vyústit v život. Zatím ale toto sledování provází velká skepse, která je nutná. Vědci jsou například nadšeni myšlenkou, že by na jednom z měsíců Saturnu by život mohl existovat, je na něm totiž pod ledem voda, základní předpoklad proto, aby se tam život mohl uchytit. Vědci ale nevědí, v jaké je formě a v jakém je zrovna načasování. Protože vývoj jinde může být třeba teprve na počátku, jako lidstvo se toho vlastně nemusíme vůbec dočkat. Německý dokumentární seriál (2025)
O programe
Dokážeme zjistit, jak velký je vesmír? Dokážeme ho změřit? Jen těžko, samozřejmě se o to vědci pokoušejí, používají matematiku, fyziku a další vědecké disciplíny. Pochopit, jak velký je vesmír a z čeho je složený a také co ho vlastně rozpohybovalo, se pokoušeli lidé od nepaměti. Jak se rozpíná a proč? Dnes už máme jasněji, prostor se rozpíná, galaxie se od sebe vzdalují, a jejich světlo se vzdáleností mění po spektru. To je pro člověka dnes naprosto zásadní informace, protože pomocí světelného spektra dokážeme odhadnout, jak moc vzdálené jsou galaxie od sebe a jak jsou tedy i staré. Můžeme pozorovat reliktní záření, které také napoví hodně o tom, jak vesmír poznávat a měřit. Zatím jsme se dostali k rychlosti světla jako zásadní referenční měřítko. To se nikdy nemění a je naprosto určující pro celý vesmír. K Zemi se blíží spoustu různých vln a záření, která musí vědci rozklíčovat, odfiltrovat všechen šum a získat informace, které je zajímají. Například rozložení hmoty v čase a prostoru. V posledních letech si vědci oblíbily gravitační vlny, pomocí kterých se také dá určovat vzdálenosti ve vesmíru. Je tolik možností, dnes mají vědci k dispozici mnoho metodik a způsobů, ovšem i tak zůstávají zásadní otázky nezodpovědné. Měřit se ale dá kde co, třeba vzdálenosti, energie a stáří. Vědcům ale stále něco podstatného uniká, protože stále nevědí, jak vypadaly první okamžiky vesmíru a nemohou to zatím spolehlivě zachytit. Ukazuje se, že vesmír je ve skutečnosti mnohem starší, než si lidé mysleli. Detaily ale stále unikají a je třeba se ještě hodně snažit. Raný vesmír se musel chovat zcela jinak, než si zatím představujeme, byl mnohem hustší a rychlejší a živější. Mnoho otázek je ale stále otevřených.