sk
Poslední maringotka
S nápadem natočit dokumentární film zachytávající osudy posledních autentických komediantů ve střední Evropě (na Slovensku, v Maďarsku, Čechách a Německu) v širším spektru kontextů - sociálním, kulturním a společenském - přišla Ida Hledíková-Polívková, která se už mnoho let zabývá dějinami loutkového divadla. Zdá se, že její nápad přišel v poslední chvíli. Tvůrcům Poslední maringotky se tak podařilo zachytit osudy konkrétních lidí a přiblížit jejich řemeslo divákům. Film ukazuje zvláštní druh povahy svobodných lidí, kteří nejen z lásky ke komediantskému divadlu, ale i v důsledku silné vazby na rodinnou tradici obětovali pro pocit volnosti pohodlí a teplo trvalého domova. Byla v nich jistá dávka romantismu i vzdoru proti politické mašinérii, pro kterou byli v období socialismu jako živnostníci nepřijatelní, a to jednak proto, že byli mezi posledními, kteří odolávali zestátnění svých „podniků", a jednak proto, že byli v minulosti nositeli informací a svým neustálým pohybem byli těžko kontrolovatelní. „Kočovní marionetáři byli jakýmisi předchůdci filmu a televize. Rody loutkářů přinášeli s jejich kočovnými divadly kulturu do nejzapadlejších oblastí regionů, ve kterých se pohybovali. Od 18. století byli neodmyslitelnou součástí městské a vesnické lidové kultury," říká režisér filmu Peter Beňovský. Taktéž způsobem svého života pobuřovali a vymykali se z konvencí. Film zachycuje poslední potomky starých komediantských rodin ve střední Evropě a víc než stoletou historii a osud jejich zanikajícího řemesla... Režisér Peter Beňovský (1955) v roce 1979 absolvoval střihovou skladbu a režii filmového dokumentu na pražské FAMU. V letech 1980-1983 působil jako střihač filmového studia Koliba a jako externí režisér STV v Bratislavě. Od roku 1984 žije a tvoří v Rakousku. Film Posledná maringotka (2008) je jeho dlouhometrážním debutem.
Viac informáciíO programe
S nápadem natočit dokumentární film zachytávající osudy posledních autentických komediantů ve střední Evropě (na Slovensku, v Maďarsku, Čechách a Německu) v širším spektru kontextů - sociálním, kulturním a společenském - přišla Ida Hledíková-Polívková, která se už mnoho let zabývá dějinami loutkového divadla. Zdá se, že její nápad přišel v poslední chvíli. Tvůrcům Poslední maringotky se tak podařilo zachytit osudy konkrétních lidí a přiblížit jejich řemeslo divákům. Film ukazuje zvláštní druh povahy svobodných lidí, kteří nejen z lásky ke komediantskému divadlu, ale i v důsledku silné vazby na rodinnou tradici obětovali pro pocit volnosti pohodlí a teplo trvalého domova. Byla v nich jistá dávka romantismu i vzdoru proti politické mašinérii, pro kterou byli v období socialismu jako živnostníci nepřijatelní, a to jednak proto, že byli mezi posledními, kteří odolávali zestátnění svých „podniků", a jednak proto, že byli v minulosti nositeli informací a svým neustálým pohybem byli těžko kontrolovatelní. „Kočovní marionetáři byli jakýmisi předchůdci filmu a televize. Rody loutkářů přinášeli s jejich kočovnými divadly kulturu do nejzapadlejších oblastí regionů, ve kterých se pohybovali. Od 18. století byli neodmyslitelnou součástí městské a vesnické lidové kultury," říká režisér filmu Peter Beňovský. Taktéž způsobem svého života pobuřovali a vymykali se z konvencí. Film zachycuje poslední potomky starých komediantských rodin ve střední Evropě a víc než stoletou historii a osud jejich zanikajícího řemesla... Režisér Peter Beňovský (1955) v roce 1979 absolvoval střihovou skladbu a režii filmového dokumentu na pražské FAMU. V letech 1980-1983 působil jako střihač filmového studia Koliba a jako externí režisér STV v Bratislavě. Od roku 1984 žije a tvoří v Rakousku. Film Posledná maringotka (2008) je jeho dlouhometrážním debutem.