cs
Čestmír Strakatý: Aleš Háma (ALEŠ HÁMA. O zásadní životní zkušenosti a dětství v Sudetech, zbytečné funkci moderátora, selském rozumu a svobodě slova)
Slovo bavič nemá úplně v lásce. Přijde mu uměle vytvořené, stejně jako Česko nebo hostka, a evokuje člověka, který na povel začne vyprávět vtipy. A to Aleš Háma neumí a pozastavuje se nad tím, proč je vůbec potřeba, aby firemní konference nebo plesy moderoval někdo jako Libor Bouček, Leoš Mareš, Marek Eben nebo on. Technicky vzato to může dělat kdokoli. Že by ho tohle zjištění a nastupující umělá inteligence připravily o práci, se nebojí. Už ve dvaceti se během pobytu v USA, kam odjel naučit se jazyk, protože tehdy uměl anglicky říct jenom „Marlboro“, a kde pokládal trávníky, hlídal děti, dělal fotbalového trenéra nebo školníka, přistoupil na to, že když jedna činnost skončí, tak se holt naučí druhou. Na místě je si věřit a pustit se do toho – buď to vyjde, nebo ne. Nepopírá, že rozhodujícím faktorem je přitom štěstí, ale myslí si, že nejen to. Spoustu věcí si člověk může „podělat“ silou, urputností a přílišnou snahou. Odvahu podle něj prokázal při obsazování hlavní postavy nového seriálu Limity i režisér Petr Zelenka, když si pro ni vybral právě jeho. Háma si totiž uvědomuje, že část lidí ho chce vidět, jak je v televizních soutěžích milý na babičky a dědečky, ne se v roli Karla Kadlece „chovat jako hovado“ a pálit holiny. Úkol je to tak nejen pro něj, ale i pro diváky. Faktem je, že v 51 letech dostal v hrané televizní tvorbě příležitost, jakou dosud neměl, a byl by pokrytec, kdyby nepřiznal, že mu to polechtalo ego. Zmiňuje to ale i kvůli mladým, aby vzbuzoval naději, že se tohle může odehrát, že to není Netflix. Jak vzpomíná na své dětské exkurze do světa Grandhotelu Moskva, dnešního Puppu, kam jako dítě chodil do práce za tatínkem? Jaké vůbec bylo vyrůstat v Sudech a jaký k nim má vztah? Co má společného s postavou Karla Kadlece, proč si myslí, že aktivismus není cesta, a jak to jde dohromady s tím, že je „fanatický třídič“? A proč mě nazval Šafaříkem českého šoubyznysu? Poslechněte si.
Více informacíO pořadu
Slovo bavič nemá úplně v lásce. Přijde mu uměle vytvořené, stejně jako Česko nebo hostka, a evokuje člověka, který na povel začne vyprávět vtipy. A to Aleš Háma neumí a pozastavuje se nad tím, proč je vůbec potřeba, aby firemní konference nebo plesy moderoval někdo jako Libor Bouček, Leoš Mareš, Marek Eben nebo on. Technicky vzato to může dělat kdokoli. Že by ho tohle zjištění a nastupující umělá inteligence připravily o práci, se nebojí. Už ve dvaceti se během pobytu v USA, kam odjel naučit se jazyk, protože tehdy uměl anglicky říct jenom „Marlboro“, a kde pokládal trávníky, hlídal děti, dělal fotbalového trenéra nebo školníka, přistoupil na to, že když jedna činnost skončí, tak se holt naučí druhou. Na místě je si věřit a pustit se do toho – buď to vyjde, nebo ne. Nepopírá, že rozhodujícím faktorem je přitom štěstí, ale myslí si, že nejen to. Spoustu věcí si člověk může „podělat“ silou, urputností a přílišnou snahou. Odvahu podle něj prokázal při obsazování hlavní postavy nového seriálu Limity i režisér Petr Zelenka, když si pro ni vybral právě jeho. Háma si totiž uvědomuje, že část lidí ho chce vidět, jak je v televizních soutěžích milý na babičky a dědečky, ne se v roli Karla Kadlece „chovat jako hovado“ a pálit holiny. Úkol je to tak nejen pro něj, ale i pro diváky. Faktem je, že v 51 letech dostal v hrané televizní tvorbě příležitost, jakou dosud neměl, a byl by pokrytec, kdyby nepřiznal, že mu to polechtalo ego. Zmiňuje to ale i kvůli mladým, aby vzbuzoval naději, že se tohle může odehrát, že to není Netflix. Jak vzpomíná na své dětské exkurze do světa Grandhotelu Moskva, dnešního Puppu, kam jako dítě chodil do práce za tatínkem? Jaké vůbec bylo vyrůstat v Sudech a jaký k nim má vztah? Co má společného s postavou Karla Kadlece, proč si myslí, že aktivismus není cesta, a jak to jde dohromady s tím, že je „fanatický třídič“? A proč mě nazval Šafaříkem českého šoubyznysu? Poslechněte si.