cs
Čestmír Strakatý: Marek Orko Vácha (MAREK ORKO VÁCHA. O času posunout se od environmentálního žalu k osobnímu hrdinství, lidské povaze, pomstě i pravdě a lásce, která nevítězí samospádem)
„Nespoléhejme na to, že dobré projekty za nás udělají politické nebo náboženské špičky, důležité věci jdou vždycky zespodu,“ myslí si Marek Orko Vácha. Podle kněze, bioetika a evoluční biologa nastal čas přestat plakat nad celým světem a začít se věnovat jeho nápravě. Prožívat emocionální žal je pochopitelné, ale nic to neřeší. Je potřeba přestat brečet, zvednout se a jednat. Ani pak nebude život bez bolesti, ale bude naplněný a bude dávat smysl. Důležité je nepropadat pesimismu, což říká z pozice někoho, kdo byl před nedávnem kvůli údajnému porušení pravidel kázání po 18 letech odvolán pražským arcibiskupem Janem Graubnerem z funkce vikáře. Nepopírá, že byl naštvaný, i tak ale svou kauzu považuje za pěnu dní, za chvíli, kdy může v praxi prokázat, co celý život hlásá z kazatelen. Je přesvědčený, že nikdo a nic nemůže člověku zabránit, aby byl dobrý a žil v radosti. Když to nepůjde v akademické farnosti u Salvátora, půjde to jinde. Štěstí pramení z přijetí úkolu a tím, co k němu přispívá, jsou drobné skutky lásky a slušnosti, které nic nestojí. Na druhou stranu to neznamená, že v případě ohrožení je na místě vítat nepřátele s otevřenou náručí. Když diplomatická jednání selhávají, je potřeba se bránit a třeba i střílet. Vzdorovat je třeba i toxickým skupinám, které nás ve veřejném i online prostoru obklopují. Okolí nás totiž proměňuje víc, než jsme si ochotni připustit. A třeba Miloš Zeman během 10 let svého prezidentství, nasypal do nevědomí českého národa hlubinné granáty. Podstatné je proto mít po boku jedince, kteří žijí dobrý život. Ne nutně být optimisty, ale lidmi naděje a udělat všechno proto, aby to dobře dopadlo. Pravda a láska totiž nevítězí samospádem. K zamyšlení je toho v našem rozhovoru s Markem Orko Váchou ale mnohem víc. Poslechněte si.
Více informacíO pořadu
„Nespoléhejme na to, že dobré projekty za nás udělají politické nebo náboženské špičky, důležité věci jdou vždycky zespodu,“ myslí si Marek Orko Vácha. Podle kněze, bioetika a evoluční biologa nastal čas přestat plakat nad celým světem a začít se věnovat jeho nápravě. Prožívat emocionální žal je pochopitelné, ale nic to neřeší. Je potřeba přestat brečet, zvednout se a jednat. Ani pak nebude život bez bolesti, ale bude naplněný a bude dávat smysl. Důležité je nepropadat pesimismu, což říká z pozice někoho, kdo byl před nedávnem kvůli údajnému porušení pravidel kázání po 18 letech odvolán pražským arcibiskupem Janem Graubnerem z funkce vikáře. Nepopírá, že byl naštvaný, i tak ale svou kauzu považuje za pěnu dní, za chvíli, kdy může v praxi prokázat, co celý život hlásá z kazatelen. Je přesvědčený, že nikdo a nic nemůže člověku zabránit, aby byl dobrý a žil v radosti. Když to nepůjde v akademické farnosti u Salvátora, půjde to jinde. Štěstí pramení z přijetí úkolu a tím, co k němu přispívá, jsou drobné skutky lásky a slušnosti, které nic nestojí. Na druhou stranu to neznamená, že v případě ohrožení je na místě vítat nepřátele s otevřenou náručí. Když diplomatická jednání selhávají, je potřeba se bránit a třeba i střílet. Vzdorovat je třeba i toxickým skupinám, které nás ve veřejném i online prostoru obklopují. Okolí nás totiž proměňuje víc, než jsme si ochotni připustit. A třeba Miloš Zeman během 10 let svého prezidentství, nasypal do nevědomí českého národa hlubinné granáty. Podstatné je proto mít po boku jedince, kteří žijí dobrý život. Ne nutně být optimisty, ale lidmi naděje a udělat všechno proto, aby to dobře dopadlo. Pravda a láska totiž nevítězí samospádem. K zamyšlení je toho v našem rozhovoru s Markem Orko Váchou ale mnohem víc. Poslechněte si.