cs
Na programu televize
S01E08 - V hlavní roli múzy
Dříve než začala Československá televize systematicky zaznamenávat a šířit jevištní umění – činohru, operu a balet – nahrazovala divadelní představení původní dramatickou tvorbu. Nejprve se do studia přenášela nazkoušená divadelní představení, od roku 1955 přenášela řadu představení živě. Postupně se měnil i názor na to, jak jevištní tvar co nejlépe zprostředkovat televiznímu divákovi. I ti nejzarytější odpůrci televizních záznamů uznávají dokumentární hodnotu takových počinů. Díky nim máme představu, jak vypadala v roce 1963 inscenace Drahomíra v režii Otomara Krejči v Národním divadle nebo si můžeme vychutnat herectví Jana Wericha s Miroslavem Horníčkem ve slavných předscénách. Televizní tvůrci se učili, kolik kamer je potřeba, aby natočili dění na scéně a přiblížili televizním divákům detail herecké práce. Už v roce 1965 vznikl v ČST cyklus Zveme vás do divadla, v němž jeho kultivovaný a zasvěcený průvodce Václav Voska přibližoval vybraná představení pražských divadel. V letech osmdesátých na něj navázal cyklus Dnes večer v…, který se zaměřoval na divadla oblastní. Díky televizi tak máme o tvaru inscenací či hereckých výkonech i jiné svědectví než fotografie. Zatímco u televizního zpracování baletu nebo opery jde o umění převést hudbu nebo pohyb do obrazu a o míru stylizace – tady je třeba zmínit evropsky uznávaného režiséra Petra Weigla – u činohry se cení režijní přístup respektující divadelní tvar. Díky umu televizních tvůrců máme zachovány legendární herecké výkony – Jana Libíčka jako krále Ubu, Petra Nárožného jako hejtmana z Kopníku, Michala Dočolomanského v roli Jánošíka. Televize tuto záslužnou kulturní roli – dokumentovat jevištní múzy a přenášet je do domovů televizních diváků – neopustila za celou dobu své existence. Proměňovala se jen dramaturgie vybraných titulů – v letech 90. se na obrazovku dostanou i tvůrci jako Václav Havel. (Česká televize)
Více informacíEpizody
Řada 1
Od Silvestra k Silvestru
Speciální programová nabídka o posledním večeru končícího roku má u nás stejně dlouhou historii jako televize sama. První televizní Silvestr se odehrál už v roce 1953, šest měsíců poté, co bylo zahájeno vysílání. První dva roky mohla televize vysílat živě jen ze svého studia v Měšťanské besedě a živé vstupy doplňovala o filmové dotáčky a krátké filmy – hlavně grotesky. S výjimkou roku 1962 uváděla všechny silvestrovské estrády dvojice Bohdalová – Dvořák. Ve zmíněném roce se přenášel velký zábavný pořad z Hudebního divadla v Karlíně a skončil fiaskem – nepodařilo se udržet časový rozpis a tak půlnoc nastala v polovině písničky, zpívané Ljubou Hermanovou. Nejatraktivnější částí Silvestrů byly pro diváky v první polovině šedesátých let nikoli estrády, ale komedie o stopáži přibližně třicet minut, s předními herci své doby. Není náhodou, že s většinou z nich je spojeno jméno Jana Wericha a režiséra Martina Friče. V roce 1977 dal nový život silvestrovské televizní estrádě Ján Roháč: vybral skvělého konferenciéra – Vladimíra Menšíka – a postavil jej před publikum, složené ze známých herců, zpěváků a televizních pracovníků. Ti se v průběhu pořadu měnili z diváků v účinkující a naopak. Zdánlivě banální změna měla obrovský ohlas a i dnes patří tyto silvestry k nejzdařilejším. Po smrti Jána Roháče na podzim roku 1980 bylo třeba hledat znovu. Tvůrci využívali populární dvojice komiků Kaiser a Lábus, jindy uváděli velkou show Miloš Kopecký a Ivana Andrlová. Televize hledala i nové formy silvestrovského večera: diváci mohli vidět speciální díl pořadu Možná přijde i kouzelník, silvestrovské Televarieté, zábavný pořad z Lucerny, který v podstatě představoval speciální vydání zábavných relací Karla Šípa a Jaroslava Uhlíře. Asi není nutné příliš připomínat, že silvestrovský televizní program v roce 1989 byl výjimečný a postavil na hlavu všechny pečlivé plány a přípravy. ČST měla sice, ostatně jako obvykle, připravenou velkou estrádu, kterou uváděli Jan Rosák a Dagmar Veškrnová, ale vzhledem k politickým událostem stěží mohla jít na obrazovku. Doba se během několika týdnů natolik změnila, že se ČST rozhodla k velké improvizaci a nabídla studentské čtyřhodinové vysílání. K velkému silvestrovskému zábavnému pořadu se Československá televize vrátila v poslední rok a den své existence v roce 1992. Byla to show poněkud zvláštní a do určité míry smutná. Diváci v ní viděli například Miloše Kopeckého a Jiřího Líra s nostalgickým přípitkem, o skeče se starala trojice z divadla Semafor – Miloslav Šimek, Jiří Krampol a Uršula Kluková. (Česká televize)
Podobné tituly
O pořadu
Československá televize byla médiem stvořeným za účelem propagandy. Vedle ní dávala lidem, když nebyl v selhávající ekonomice chleba, alespoň onu hru – zábavu. Nutno podotknout, že na světové úrovni. Přes kontroverzní kontext jsou taková díla svědectvím kreativity, umu a invence talentovaných lidí. I v těžkých časech dala televize vzniknout dílům s tématy týkajícími se základních lidských hodnot nebo dílům nadčasovým svým autorským vkladem, které i dnes patří mezi klenoty české audiovize. Každý díl mapuje jeden žánrový/formátový fenomén (krimi, pohádky, silvestry, soutěže, ...) napříč časem prostřednictvím detailnějšího fokusu na několik vybraných pořadů, doplněných o přehledový kontext tvorby v dané oblasti v ČST i ve světě. Na povrch vynese neznámé informace o známých pořadech a představí i neznámé pořady, kdysi kultovní nebo výjimečné co do látky a zpracování. Klíčem výběru bude kvalita, invence a kreativita. Pořad představí tvorbu celé ČST – tedy i tvorbu slovenských studií ČST. Základními stavebními prvky cyklu jsou rozhovory s pamětníky, tvůrci a herci. Nadále zde budou účinkovat historici médií a televizní kritici a teoretici. Archivy v držení České televize, Rozhlasu a televízie Slovenska, Národního filmového archivu nebo Slovenského filmového ústavu nabídnou pohled do zákulisí vzniku pořadů, doplní výpovědi podávající jedinečné svědectví o zásadním obsahu a invenčním uchopení jednotlivých děl.
(Česká televize)