cs
Soukromá válka pana Wilsona
Pád sovětského impéria měl na svědomí jediný člověk. Charlie Wilson. Děvkař, alkoholik, příležitostný uživatel drog a kongresman, kterému se podařilo vyhnat Rudou armádu z Afgánistánu a tím odstartovat rychlý krach komunistické říše. Stačilo dodat špatně ozbrojeným afgánským odbojářům kvalitnější zbraně. Příběh, který je příliš šílený na to, aby nebyl pravdivý, režíroval držitel Oscara Mike Nichols (Absolvent, Na dotek), jemuž se před kamerou sešla výjimečná herecká sestava v čele s Tomem Hanksem, Julií Roberts a Philipem Seymourem Hoffmanem... Texaského kongresmana Charlieho Wilsona (Tom Hanks) znali všichni jeho kolegové z politiky jako požitkáře a pohodáře se spoustou problémů, z nichž se dokáže vždycky bravurně vykroutit. Ani omylem by je proto nenapadlo, že by se mohl začít angažovat v „afgánské otázce“. Charliemu ovšem stačilo mít vhodné kamarády – jednu z nejbohatších Američanek a vášnivou antikomunistku Joanne Herring (Julia Roberts) a svérázného agenta CIA Gusta Avrakotose (Philip Seymour Hoffman), které spojoval vztek nad tím, že Spojené státy reagovaly na sovětskou invazi do Afgánistánu pouhou kritikou – a nevědomky se stal mužem, který přepsal dějiny. Stačilo k tomu málo – sehnat dost peněz na to, aby afgánští partyzáni mohli proti Rusům začít bojovat zbraněmi, které by měly reálnou šanci je ohrozit. Kombinace Charlieho šarmu, vtipu a drobných zákulisních intrik zafungovala a místo vesničanů v afgánských horách začaly být ohroženým druhem sovětské vrtulníky. Šťastný konec má ovšem trpkou příchuť v podobě muslimských fanatiků bojujících o pár let později týmiž zbraněmi proti Američanům. Snad se na to historie ptát nebude... „Dnes snad víc než kdy jindy v dějinách platí, že každý sedí na zadku a o všem jen spekuluje. Je osvěžující vidět někoho, kdo se skutečně rozhodl změnit historii,“ říká režisér Nichols o hrdinovi filmu, který se žánrově pohybuje na hraně mezi komediální satirou a thrillerem, a to tak zdařile, že si „vykoledoval“ pět nominací na Zlatý glóbus a řada recenzentů ho označila za jeden z nejchytřejších filmů, které byly v roce 2007 natočeny.(oficiální text distributora)
Více informacíPodobné tituly
O pořadu
Pád sovětského impéria měl na svědomí jediný člověk. Charlie Wilson. Děvkař, alkoholik, příležitostný uživatel drog a kongresman, kterému se podařilo vyhnat Rudou armádu z Afgánistánu a tím odstartovat rychlý krach komunistické říše. Stačilo dodat špatně ozbrojeným afgánským odbojářům kvalitnější zbraně. Příběh, který je příliš šílený na to, aby nebyl pravdivý, režíroval držitel Oscara Mike Nichols (Absolvent, Na dotek), jemuž se před kamerou sešla výjimečná herecká sestava v čele s Tomem Hanksem, Julií Roberts a Philipem Seymourem Hoffmanem... Texaského kongresmana Charlieho Wilsona (Tom Hanks) znali všichni jeho kolegové z politiky jako požitkáře a pohodáře se spoustou problémů, z nichž se dokáže vždycky bravurně vykroutit. Ani omylem by je proto nenapadlo, že by se mohl začít angažovat v „afgánské otázce“. Charliemu ovšem stačilo mít vhodné kamarády – jednu z nejbohatších Američanek a vášnivou antikomunistku Joanne Herring (Julia Roberts) a svérázného agenta CIA Gusta Avrakotose (Philip Seymour Hoffman), které spojoval vztek nad tím, že Spojené státy reagovaly na sovětskou invazi do Afgánistánu pouhou kritikou – a nevědomky se stal mužem, který přepsal dějiny. Stačilo k tomu málo – sehnat dost peněz na to, aby afgánští partyzáni mohli proti Rusům začít bojovat zbraněmi, které by měly reálnou šanci je ohrozit. Kombinace Charlieho šarmu, vtipu a drobných zákulisních intrik zafungovala a místo vesničanů v afgánských horách začaly být ohroženým druhem sovětské vrtulníky. Šťastný konec má ovšem trpkou příchuť v podobě muslimských fanatiků bojujících o pár let později týmiž zbraněmi proti Američanům. Snad se na to historie ptát nebude... „Dnes snad víc než kdy jindy v dějinách platí, že každý sedí na zadku a o všem jen spekuluje. Je osvěžující vidět někoho, kdo se skutečně rozhodl změnit historii,“ říká režisér Nichols o hrdinovi filmu, který se žánrově pohybuje na hraně mezi komediální satirou a thrillerem, a to tak zdařile, že si „vykoledoval“ pět nominací na Zlatý glóbus a řada recenzentů ho označila za jeden z nejchytřejších filmů, které byly v roce 2007 natočeny.(oficiální text distributora)